Úsměvy, které okouzlily celé jezero

U jezera se bojovalo se škůdci, soutěžilo o nejkouzelnější úsměv a nechyběla ani pořádná dávka sebevědomí.

Druhou zářijovou sobotu se břeh jezera proměnil v místo, kde se potkala magie, hudba, dobré jídlo a především úsměvy. Tento slavnostní večer byl věnován muži, jehož jméno je s okouzlujícím úsměvem spojováno snad stejně neodmyslitelně jako s jeho poněkud… osobitým sebevědomím. Ano, řeč je o Zlatoslavu Lockhartovi.
U jezera bylo postavené malé pódium a celé okolí se rozzářilo ve zlatofialových barvách. Nechyběl bar, občerstvení ani koše s jednorožčími dekami pro případ, že by večerní chlad začal být dotěrnější než kdejaký domácí škůdce.
O hudební doprovod se postarala kapela Fialový narcis, která dokázala rozproudit náladu ještě dříve, než se na pódiu objevil první soutěžící.
A protože večer nesoucí Lockhartovo jméno by bez pořádné dávky dobrodružství snad ani nebyl úplný, připravili organizátoři z Nebelvíru hned dvě hlavní aktivity.

Nejdříve na scénu nastoupili škůdci
První část večera patřila boji se škůdci. Pod dohledem Seraphine Meadows se studenti pustili do lovu nejrůznějších potvor, které rozhodně nepatřily mezi tvory, jež by si člověk přál najít pod postelí.
Stačilo otevřít Lockhartův Průvodce domácími škůdci, protože, jak se ukázalo, některé jeho výtisky jsou začarované tak, že jejich obsah doslova ožívá.
Mezi protivníky se objevili rarachové a pavouci a studenti neváhali vytáhnout hůlky a předvést, co se při hodinách naučili.
Prostorem létala kouzla jako Imobilis nebo Lumos solem a někteří účastníci se do boje pustili s takovým zápalem, že chvílemi nebylo poznat, kdo je škůdce a kdo jejich lovec.
Pro čtenáře to zní zábavně. Pro člověka, kterému právě z knihy vyleze pavouk nebo rarach, už možná o něco méně.

Kdo má nejkouzelnější úsměv?
Po škůdcích přišla chvíle, na kterou mnozí čekali ještě netrpělivěji.
Soutěž o nejkouzelnější úsměv.
A kdo jiný by mohl být její inspirací než Zlatoslav Lockhart – muž, který podle slov pořadatelů získal v anketě Týdeníku čarodějek titul nejkouzelnějšího úsměvu hned pětkrát?
Na pódiu se postupně vystřídalo několik soutěžících. Každý z nich se pokusil ukázat, že právě jeho úsměv má něco, co žádné jiné kouzlo nedokáže nahradit.
Někteří přišli sebevědomě, jiní poněkud nervózně. A zatímco jedni spoléhali na upřímnost a přirozenost, jiní zřejmě usoudili, že pokud Lockhart mohl být pětkrát vítězem, trocha dramatického výrazu rozhodně neuškodí.

Vítězové byli nakonec všichni
Po všech úsměvech, pohledech, pózách a odvážných vystoupeních přišla otázka, kterou si jistě kladli všichni: Kdo vyhrál?
A právě tady přišlo překvapení večera.
Aimi Michaelis nakonec prohlásila, že každý úsměv byl svým způsobem kouzelný a že pro ni byli vítězi všichni.
Možná to zní jako klišé. Možná by Zlatoslav Lockhart s takovým výsledkem nesouhlasil a sám se prohlásil za vítěze.
Jenže právě v tom byla celá soutěž krásná. Nešlo jen o to, kdo dokáže vykouzlit nejlepší úsměv. Šlo o odvahu vystoupit před ostatní, usmát se a na chvíli zapomenout na to, zda bude člověk vypadat dokonale.

Večer plný magie
Celá slavnost tak nakonec nebyla jen poctou Zlatoslavu Lockhartovi. Byla především večerem, během kterého se studenti bavili, soutěžili, bojovali se škůdci, smáli se a užívali si atmosféru u jezera.
A myslím, že mnoho z nás si z večera vzalo myšlenku, že:
Nejkouzelnější úsměv nemusí být dokonalý. Stačí, když je opravdový.

Korekturu provedla Shuren Dee Kamiki.