Denní Věštec - Kouzelnický denní tisk pro E-Bradavice
Hlavní stránka | Seznam rubrik | Redaktoři | Kvízy | Slety | Povídky | E-Bradavice
Rychlobrkovky
12.11.2019: Nová série kvízů!
První dva kvízy z nové série Denního věštce jsou tady! Tématem jsou hlášky - v tomto kole PRVNÍ díl HP a hlášky z filmu. A dvě úrovně obtížnosti. Celkem 40 otázek! Šup šup do příslušné sekce! Více informací o sérii již brzy.

01.11.2019: EB SLETY
Proběhla aktualizace bodů 5 a 6 v sekci "Oznámení organizace sletu" v informacích k pořádání sletů.

Slety

* Kouzelnické mistrovství v mudlovských sportech aneb slet v Ostravě!

Vydáno dne 24. 09. 2019 11:09 (61 přečtení)

Na přelomu května a června se po dvou a půl letech konal vícedenní slet v Ostravě… Jak dopadl?



Bohužel ne vše začínalo tak, jak bychom si přáli, a tak již střízlivý počet účastníků byl ještě oklestěn. Laruš, která měla dorazit, se při „tréninku na slet“ zranila, a tak týden před sletem vyfasovala berličky na svůj kotník. A další účastnice Maddí, zase měla spoustu práce s přípravou plesu její koleje. Inu, došlo k tomu, že jsme na sletu byly v pouhých 3 lidech. Ale i přesto jsme si jej užily! Text bez úpravy je psán mnou, oranžově je text psán Shuren Dee Kamiki a modrý text má autorku Rosemary Ellen Wilde

Během pátečního odpoledne jsme se postupně nasbíraly, a svůj základní tábor jsme rozbily v mém obývacím pokoji. Slet se stylovým zázemím! Poté přišla první aktivita sletu – pro někoho aktivní více, a pro někoho méně. Proběhl zápas ve famfrpálu, kde jsme sledovaly vítězství hadů nad havrany. A ten jeden havran v našem osazenstvu v onom zápase samozřejmě prohrál.



Hrát famfrpál v přítomnosti pravých diváků, bylo velice příjemné. Jejich možnost živé reakce (čti také: sledování zápasu ze 2 odlišných obrazovek) mi dalo možnost reagovat na situace na hřišti pružněji než obvykle. Živé komentování samotné hry, mě jako hráče, dokázalo motivovat i v situaci, kdy jsem svůj zápal při zápase ztrácela. A z každého zásahu potloukem jsem proto měla ještě větší radost.

Po této nutné vložce do programu jsme si večer užily u mudlovské párty hry s názvem „Knowledge is power“. Říkáte si, jak to mohla být zábava? Byla! Předvedly jsme své znalosti i neznalosti z japonské kultury, pravidel kriketu, …

Témata? Rapeři! Hudba/Zpěváci/Hudební hity, 10. léta (ale které století? *smích*), Asie, Biologie, Budoucnost, Herci, Filmy, ... hlavně si pamatuji odpovědi *smích* Alveoly, hrad/zámek, listnaté/jehličnaté, ...

Co se týče Knowledge is Power, tak témata na která si vzpomínám jsou 10. léta, třídění jehličnatých a listnatých stromů a třídění hradů a zámků. Spojování skladatelů klasické hudby s jejich skladbami. Určitě tam bylo spousta sportu, který mi vůbec nešel. Jedna otázka na vývojáře Nintenda… nějaký čtyři otázky na Rapery a jejich hudbu, ačkoliv ji nikdo nechtěl a spousta zbytečných otázek! *smích*


Ale jak poznáte správné kouzelníky? To dokládá tato pořízená fotografie:


I přes prohru, jsem za tuto zkušenost ráda, protože jsem se naučila, co dělat, když dostanu bombly, hlodání, zmrazit, dvojité potíže, a sliz, který mě dokázal opravdu překvapit a paralyzovat koukáním na celou zelenou obrazovku bez pochopení, co bych s tím měla dělat.

A čím jsme zakončily celý páteční večer? Oslavou! Čeho? Narozenin. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední květnový den, a v květnu jsme měly všechny 3 narozeniny (A to dokonce v rámci pouhých 15 dní od sebe), byl zapotřebí dort. Spolu s efektními balonky!



Ze začátku se mi zcela nevedlo, jen občas se mi v rámci miniher povedlo opéct maso a utéct před nebezpečím (v tom jediném jsem byla expert). Nejvíce štěstí jsem však měla na virtuální kostku, se kterou jsem dokázala vytočit téměř vždy to nejvyšší číslo - číslo 8, popřípadě vytočit 2 penízky.

Nakonec jsme herní noc zakončili i hudební hrou, kde se mi konečně podařilo prorazit. Toto vítězství mě také nejvíce potěšilo!


Bavilo mě to, dozvěděla jsem se nový informace, které jsem zase úspěšně zapomněla. A hlavně jsme si zahráli Party hru, sjeli řeku na lodi, zapádlovali, zmlátili se kladivy a také jsme si dali trochu toho pohybu do rytmu. Kdo by tohle nechtěl po nocích dělat? *smích*

Následná „párty“ se nám lehce vymknula z rukou, a to i díky další party hře, kterou jsme si zahráli (Pro pozorné čtenáře je zde měkké i správné, protože s námi hrál i můj mudlovský bratr) a nakonec se nám podařilo jít spát až někdy po 4 hodině ráno. O to lepší bylo vstávání hned po 8 hodině… samozřejmě ranní.

Pohodlnější přespání jsem si nemohla představit. Dávám pět hvězd z pěti, i když žádné hvězdy nemám. *smích*
Ráno až na to stávání bylo fajn, lehká snídaně… ale to vedro, to jsi nám zařizovat nemusela. *smích*

Hned od rána bylo potřeba slet pojat sportovně, tak jak se honosil jeho název, který jistě mnohé odradil. Proto jsem vyrazily na velmi náročnou kilometrovou! procházku (je vůbec správné tomu říkat zdrobněle?) na autobusovou zastávku. Z ní jsme dojely do města Hlučín. Jedná se o město, které je od Ostravy necelých 10 kilometrů, přesto spadá okresně již pod Opavu, ke které to má dvakrát tak dále (taková zajímavost z mudlovského zeměpisu). Zde jsme vystoupily u Hlučínského jezera, kterému se neřekne jinak než Štěrkovna.



Jedná se také o sportovní areál, čehož jsme velmi vesele využily nutno podotknout, že za velmi teplého počasí, naplno podporovány sluníčkem. Ovšem, byla jsem připravena, a všem jsem na začátku dne nabídla svůj opalovací krém. Kdo se jak rozhodnul, se dozvíte na konci článku!

Jako první aktivitu jsme pouze pasivně sledovaly probíhající softbalové zápasy:


Koukání na sport bylo super! Baví mě koukat na sport, když se ho nemusím účastnit…

Ovšem, po nějaké době, jsme se toho samy zhostily, a nejdříve si natrénovaly házení a chytání. Což se nakonec ukázalo jako to, co nám šlo méně. Ovšem poté, co jsme se chopily pálek, se ukázalo, kde je naše přirozenost.



Kdo by to taky byl čekal, když se sešly tři odrážečky že? No, kdo by chtěl naštvat někoho, kdo má v ruce pálku, a tváří se u toho takto?



Trénink na odrážeče se zřejmě vyplácel, protože jsem zjistila, že se umím i trefit do toho míčku. Ačkoliv co se chytání týče, o tom by mohl vyprávět můj nos. To není moje parketa… ale bylo to super! *široký úsměv*

pro ty, kteří se podívají na celou fotogalerii mohu ujistit, že existuje i fotka kde jsou odrážečky, které se smějí! …

Nikomu naštěstí nebylo nijak ublíženo. Snad jenom stromu, který se, určitě nechtěně, připletl do cesty. Ještě že na famfrpálovém hřišti žádné stromy nerostou….



Všechny jsme si zkusily mudlovský sport baseball (správně softball, hlavně díky měkkosti míčků – pozn. redakce), tedy jeho prvky. Házet míček, chytat míček a za pomocí pálky odpalovat míček. Zjistily jsme, že se velice nápadně podobá pořádnému tréninku pro odrážeče famfrpálu. Je hezké vidět, že mudlové od nás přebírají jen dobré věci. A jelikož jsme se na sletu sešly ve skupině poctivě natrénovaných odrážečů, tak jsme tomu tréninku daly co proto! Taky jsme využily možnosti posilovacího hřiště, kde jsme zapojily i některé svaly, o kterých jsme nevěděly, že je máme
Cvičení na hřišťátku byla taky docela zábava, ačkoliv ještě stále trpí moje zápěstí. Je to pro mě životu nebezpečné. Příště to raději vynechám *smích*
Po přestávce na oběd jsme se vydaly na hlavní bod tohoto dne. Vydaly jsme se do Hop arény. abychom si zkusily tuto formu sportování. Původně jsme si říkaly, že to bude jen na hodinu, nakonec jsme již za nějakých dvacet minut málem vypustily duši *smích* ovšem, vyzkoušely jsme všechno!


Nejprve jsme si v nádherném automatu zakoupily ponožky, dle své barevných preferencí. (Dále zjistíte, jaké to byly. Ale schválně si můžete tipnout)

A po převlečení jsme se vydaly do akce. Ze začátku jsme byly docela vysmáté, však jak jinak, když na celou akci pečlivě dohlížel Duchech! (najdete ho?)


Skákaly jsme na trampolínách, zahrály si basketbal, zkusily i nějaké tríčky, prolézaly jsme velkou prolézací věž (ještě teď mě bolí zápěstí).

Sjely jsme po dráze v kole …


… a mnohokrát se topily v pěnových kostkách.


Nikdy předtím jsem v takovém centru s trampolínami nebyla. Nedělala jsem si žádné předsudky a těšila jsem se na tu novou zkušenost. Bohužel, velice brzy jsem pochopila, že skákání mě dokáže děsit. Dokáže to být výška! Stejně tak, jako výška může být i skluzavka. Ke konci jsem se trochu více osmělila, i přes všechny předešlé pády, abych se pokoušela přeskočit překážku. Přes překážku jsem se nikdy nedostala, ale alespoň jsem se dokázala dostat na ni. Nějaké další pokroky si musím nechat i na příště!





Ačkoliv jsem se k tomu ze začátku stavěla trochu skepticky, tak to byla sranda. Nejsem a nikdy jsem nebyla moc sportovní typ. Ve většině případů si akorát něco při aktivitě zlomím. Tentokrát to tak naštěstí nedopadlo, ale klouby mě bolí ještě teď. Ale příště zas!



Skok na stěnu:


A poté co jsme doskákaly jsme se již s arénou rozloučily a vydaly se na cestu domů. Večer nás Rosmí opustila, protože se prý potřebovala doma učit. Ale ještě Vám dlužím vyřešení záhady, kdo použil či nepoužil opalovací krém. Na jaké straně byla Rosmí, co myslíte? *zazubí se*



A zbytek, tedy poslední dvě přeživší, jsme si udělaly odpočinkový večer a ještě odpočinkovější nedělní dopoledne. A čím se rozloučím? Poslední aktivitou z hop arény:

Aneb, jak jsme si daly pěkně do zubů *široký úsměv*


A s touto ránou se s Vámi loučím.

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Autor: Barbucha Kuřavová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: BK
© 2007-2008 tým Denního Věštce | Design by Daniel Simon, Robin Cook & Daniell Moon
Stránky optimilizovány pro Firefox; Opera 9.27 a vyšší. Při používání IE nezaručujeme správný chod!

Powered by phpRS | Designed by PaBi3 RSS 2.0 | HTML 4.01 | CSS2.1 |