Rychlobrkovky
Databáze neobsahuje žádnou novinku.
Slet v muzeu na zahradě
Vydáno dne 19. 06. 2026 12:00 (83 přečtení) 13. června, což byla naštěstí sobota a ne pátek, se konal další pražský slet. Jaké bylo počasí, a jak jsme si to v muzeu užili? Jen čtěte.
To, jak bude tento slet probíhat bylo dlouho záhadou. Zatímco 14 dní předtím to vypadalo, že se nebude dát venku existovat, a bude 40 stupňů ve stínu, tak o týden později to vypadalo na celodenní déšť. Ovšem nikdo se nevzdával. V sobotu ráno většinu z nás probudil déšť. Pršelo ještě v 7 ráno! Avšak poté zasáhla síla modliteb, nebo to snad byla nějaká (černá) magie od Charlotte, které se nechtěl brát deštník? Ať tak či tak, se před devátou hodinou vyčasilo, a sraz probíhal za sucha. Všichni dorazili na čas, a před desátou hodinou jsme vyrazili vlakem na jihovýchod Prahy.
Vystoupili jsme na nádraží Praha-Uhříněves a vyrazili jsme na procházku. I když bylo po dešti, tak díky vhodně zvoleném povrchu byla procházka příjemná, počasí bylo akorát, a hezky to ubíhalo. Krize přišla v polovině cesty, kdy se z ničeho nic přihnaly mraky, a začalo pršet. Pozitivní afirmací jsme se nenechali rozhodit, a za pár minut bylo po dešti, a vyrazilo se dále. Po cestě jsme se kochali přírodou, architekturou, koňmi… a později i rybníkem, a hlavně TŘEŠNĚMI. Zatímco první kilometr nám zabral slušných 14 minut, tak ten pátý nám trval minut 20. Celkově jsme si dali procházku dlouhou 5,67 kilometru (což nám zabralo 100 minut).
Doslova za 5 minut 12 jsme se tak dostali do cíle naší procházky – na zahradu. Zde se sešly celkem 3 skupiny – první zde byla skupina, která dorazila z Japonské cukrárny, druhá dorazila „na pána“ členka Havraspárské koleje… a poté konečně dorazila i naše procházející se skupina. Zahrada byla přejmenována na Muzeum, a všichni nadšeně zabrali místa u zahradního stolu, počítaly se a přinášely nové židle, někdo se vydal na průzkum domu, a hlavně začal Martin roztápět gril.
Jen co se na stole nacházela většina potravin, spustil se opět déšť… pro mé nervy naštěstí trval zhruba minutu, a pak už jsme se s ním nepotkali. Grilování tak mohlo započít a pokračovat…servírovalo se naložené kuře, hermelíny, pečená zelenina a kukuřice… hrdinou stolu se stal vrstvený salát a na konci se mohl ochutnat i grilovaný ananas. Pitiva bylo taky hojně, a téměř 3 hodiny se sedělo, degustovalo a rozebíralo vše možné i nemožné.
Před čtvrtou hodinou se začalo dít i něco akčnějšího - a většina účastníků byla nalákána na hru Mölkky, kterou každé další a další kolo hrálo více hráčů – nakonec jsme skončili hrou ve dvoučlenných týmech. Po pár hrách se dala pauza na posilněnou, a později jsme se ke hře i vrátili. Nepřítelem se na odpoledne stalo ironicky sluníčko. Protože se objevilo nenápadně, opatrně… a když jsme jej všichni pořádně zaznamenali – už bylo pozdě. Spousta účastníků tak opouštěla muzeum se spáleninami od slunce. (nutno dodat, že někteří si za to mohou sami, když hrdě odmítali půjčený opalovací krém, jen aby o něj poprosili o hodinu později *smích*
Někdo využil klid na zahradě k hraní karetních a magnetických her na dece, někdo se houpal na houpačce… a nejhezčí na tom bylo to, že nikdo nespěchal. Když jsem oznamovala, že je oficiální konec, a normálně bychom nyní končili slet na hlavním nádraží, nikdo nikam nespěchal a nechvátal… jako první nás opustilo sesterské duo, které ještě vyráželo na muzejní noc (tu opravdovou *smích*), zbytek se však zdržel až téměř do půl 8 hodiny večerní, kdy společně vyrazili na autobus a vlak směr centrum Prahy.
Doufám, že si všichni účastníci užili tento, možná trochu netradiční, slet, a uvidíme se zase na nějakém příštím. *úsměv* Barb *úsměv*
Článek sepsala Barbucha Kuřavová.
Korekturu provedla Shuren Dee Kamiki.
To, jak bude tento slet probíhat bylo dlouho záhadou. Zatímco 14 dní předtím to vypadalo, že se nebude dát venku existovat, a bude 40 stupňů ve stínu, tak o týden později to vypadalo na celodenní déšť. Ovšem nikdo se nevzdával. V sobotu ráno většinu z nás probudil déšť. Pršelo ještě v 7 ráno! Avšak poté zasáhla síla modliteb, nebo to snad byla nějaká (černá) magie od Charlotte, které se nechtěl brát deštník? Ať tak či tak, se před devátou hodinou vyčasilo, a sraz probíhal za sucha. Všichni dorazili na čas, a před desátou hodinou jsme vyrazili vlakem na jihovýchod Prahy.
Vystoupili jsme na nádraží Praha-Uhříněves a vyrazili jsme na procházku. I když bylo po dešti, tak díky vhodně zvoleném povrchu byla procházka příjemná, počasí bylo akorát, a hezky to ubíhalo. Krize přišla v polovině cesty, kdy se z ničeho nic přihnaly mraky, a začalo pršet. Pozitivní afirmací jsme se nenechali rozhodit, a za pár minut bylo po dešti, a vyrazilo se dále. Po cestě jsme se kochali přírodou, architekturou, koňmi… a později i rybníkem, a hlavně TŘEŠNĚMI. Zatímco první kilometr nám zabral slušných 14 minut, tak ten pátý nám trval minut 20. Celkově jsme si dali procházku dlouhou 5,67 kilometru (což nám zabralo 100 minut).
Doslova za 5 minut 12 jsme se tak dostali do cíle naší procházky – na zahradu. Zde se sešly celkem 3 skupiny – první zde byla skupina, která dorazila z Japonské cukrárny, druhá dorazila „na pána“ členka Havraspárské koleje… a poté konečně dorazila i naše procházející se skupina. Zahrada byla přejmenována na Muzeum, a všichni nadšeně zabrali místa u zahradního stolu, počítaly se a přinášely nové židle, někdo se vydal na průzkum domu, a hlavně začal Martin roztápět gril.
Jen co se na stole nacházela většina potravin, spustil se opět déšť… pro mé nervy naštěstí trval zhruba minutu, a pak už jsme se s ním nepotkali. Grilování tak mohlo započít a pokračovat…servírovalo se naložené kuře, hermelíny, pečená zelenina a kukuřice… hrdinou stolu se stal vrstvený salát a na konci se mohl ochutnat i grilovaný ananas. Pitiva bylo taky hojně, a téměř 3 hodiny se sedělo, degustovalo a rozebíralo vše možné i nemožné.
Před čtvrtou hodinou se začalo dít i něco akčnějšího - a většina účastníků byla nalákána na hru Mölkky, kterou každé další a další kolo hrálo více hráčů – nakonec jsme skončili hrou ve dvoučlenných týmech. Po pár hrách se dala pauza na posilněnou, a později jsme se ke hře i vrátili. Nepřítelem se na odpoledne stalo ironicky sluníčko. Protože se objevilo nenápadně, opatrně… a když jsme jej všichni pořádně zaznamenali – už bylo pozdě. Spousta účastníků tak opouštěla muzeum se spáleninami od slunce. (nutno dodat, že někteří si za to mohou sami, když hrdě odmítali půjčený opalovací krém, jen aby o něj poprosili o hodinu později *smích*
Na fotografii: zadní řada (zleva): Shuren Dee Kamiki, Loptr Stark, (Sarin), Martin Andrews, Andrea Černá, Shaunee von Castile, Charlotte Chardonay, Raven Thomas, Toivu Last, Rina Bennet
Dolní řada (zleva): (Isabellka), (Tamara), Maighread Seeman
Někdo využil klid na zahradě k hraní karetních a magnetických her na dece, někdo se houpal na houpačce… a nejhezčí na tom bylo to, že nikdo nespěchal. Když jsem oznamovala, že je oficiální konec, a normálně bychom nyní končili slet na hlavním nádraží, nikdo nikam nespěchal a nechvátal… jako první nás opustilo sesterské duo, které ještě vyráželo na muzejní noc (tu opravdovou *smích*), zbytek se však zdržel až téměř do půl 8 hodiny večerní, kdy společně vyrazili na autobus a vlak směr centrum Prahy.
Doufám, že si všichni účastníci užili tento, možná trochu netradiční, slet, a uvidíme se zase na nějakém příštím. *úsměv* Barb *úsměv*
Článek sepsala Barbucha Kuřavová.
Korekturu provedla Shuren Dee Kamiki.
Autor: Shuren Dee Kamiki | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |
