Léto? Teplo? Teď se ochladíte...

Vánoce už jsou dávno za námi. Stromky skončily (no, nepřemýšlejme nad tím, jak skončily stromky), cukroví dávno zmizelo v našich útrobách a přidalo nám pár kil navíc a poslední zbytky vánoční nálady už dávno odnesl lednový vítr.

Přesto existuje jedna vánoční akce, která si podle mě zaslouží trochu opožděné pozornosti.

Bradavický Ježíšek.

Myšlenka byla jednoduchá – přihlásit se, nechat si přidělit někoho z ostatních účastníků a poslat mu vánoční dárek. Jenže za jednoduchým nápadem se skrývala organizace, obavy, tabulky, pošta, termíny a také jeden nepříliš povedený případ.

Jak se na celou akci dívají její organizátorky s odstupem několika měsíců? To jsme se rozhodly zjistit během jednoho letního prázdninového setkání v Děravém kotli. Mrzimorská prefektka Naomi Praychild a nebelvírská primuska Aimi Michaelis dorazily před začátkem dalšího školního roku a ochotně zavzpomínaly na loňské Vánoce...

„Takže,“ začala jsem, když před námi přistály Tomovy energetické nápoje, „jak se vlastně Bradavický Ježíšek narodil?“

Naomi se na chvíli zamyslela.

„V Mrzimoru se posílaly pohlednice a jelikož to byl nápad, který už tu kdysi byl, chtělo to něco originálního. Vánoce za rohem, hlava k hlavě… a už byl nápad na světě.“

Aimi přikývla.

„Začalo to vlastně nenápadně. Naomi řešila akci na posílání pohledů, mě to zaujalo, tak jsem jí napsala. Bavila jsem se s ní a najednou jsme přišly s nápadem na Ježíška.“

Z obyčejné konverzace tak vznikla akce, do které se nakonec zapojilo 26 lidí. A to už nebylo úplně malé číslo.

„Co je lepšího než udělat někomu radost takhle na Vánoce?“ pousmála se Naomi. „Vlastně z čisté nezištnosti. Dárky si lidé nedávali navzájem, ale každý někomu jinému.“

Na papíře jednoduché. V praxi už o něco méně...

Organizátorky se ale překvapivě shodují, že samotná organizace nebyla žádná katastrofa.

„Organizace byla v pohodě, hlavně díky Naomi,“ přiznává Aimi. „Využila své zkušenosti z organizace jiných akcí, takže jsme si rozdělily úkoly. Naomi připravila excelovskou tabulku a jen se vše doplnilo, dohodla se částka, deadliny a podobně.“

„Jenže pak nastoupila pošta,“ dodává Naomi.

A ta už tak spolupracující nebyla.

„Klasické potíže – pošta nevolala, trvalo jí to, nechtěla zásilku přijmout, bylo třeba sehnat doplňující informace, nebo pošta prostě nedala vědět, že tam zásilka je, a museli jsme dávat vědět adresátovi my,“ vyjmenovává Naomi.

Naštěstí se všechny tyto případy nakonec podařilo vyřešit.

Jedna zásilka ale organizátorkám dala menší lekci do budoucna. Jeden z Ježíšků zjistil, že jeho dárek čeká poslední den na poště, zatímco adresát o tom vůbec nevěděl.

„Kontaktovali jsme tu osobu a zjistili, že od pošty nepřišlo žádné upozornění,“ vysvětluje Aimi. „Balíček si rychle vyzvedla a my jsme se s Naomi poučili a vyžádali si od Ježíšků sledovací čísla.“

Což je přesně ten typ zkušenosti, kterou člověk ocení až ve chvíli, kdy ji opravdu potřebuje.

Když se dlouho nic neděje

Možná ještě větší nervy než pošta, ale organizátorkám způsobovalo něco jiného.

Ticho.

„Upřímně, jak se akce rozeběhla, dlouho se nic nedělo,“ přiznává Naomi. „A to mě docela děsilo. Říkala jsem si, že to bude naprosté fiasko a že to byl celý špatný nápad.“

Nakonec se ukázalo, že obavy byly zbytečné.

Většina účastníků nejenže svůj úkol splnila, ale podle obou organizátorek si s dárky opravdu vyhrála. Někteří navíc překročili doporučenou částku.

„Myslím, že většina lidí se toho zhostila s nadšením,“ říká Aimi. „Překročili doporučenou částku a s dárky si dali záležet. Většina lidí to poslala s nějakým časovým předstihem, do poslední chvíle čekalo jen pár lidí.“

Termínem ostatně nebylo doručení dárku do Štědrého dne, ale jeho odeslání. A to je poměrně důležitý rozdíl, zvlášť když proti vám stojí prosincová pošta.

Jeden černý Petr

A teď k té méně veselé části.

Ano, našel se někdo, kdo se do akce přihlásil, dárek obdržel, ale svůj neposlal.

„Bohužel, černá ovečka se najde všude,“ povzdechla si Naomi. „A mě opravdu mrzí, že to tak dopadlo i tentokrát, i když to vypadalo nadějně.“

Jméno pochopitelně zůstane utajeno.

Zajímavou shodou okolností měl tento člověk posílat dárek právě Naomi.

„Když jsem ale viděla, kolik s tím Naomi měla práce, přišlo mi to líto,“ řekla Aimi. Rozhodla se proto Naomi dárek poslat sama.

Naomi přitakává a vzápětí přidává poděkování.

„Moc děkuji Aimi, která to dělat nemusela, ale pokusila se mi to vynahradit a poslala opravdu boží dárek. A také Caillean, která mi kryla záda a rozhodla se sama poslat dárek, když už to vypadalo, že nezbedové budou dva. Díkybohu nebyli.“

V tomto případě tedy všechno nakonec dobře dopadlo. Organizátorky si však odnesly jasný závěr: příště by případný neodeslaný dárek měl mít následky.

Dvacet šest lidí a spousta radosti

Přes všechny obavy se Ježíšek povedl.

A možná právě proto, že na začátku vůbec nebylo jisté, jestli se někdo přihlásí.

„Byl to hrozně šílený nápad zapojit naši školu do takové výzvy,“ přiznává Naomi. „Měla jsem strach, že se objeví jen pár lidí nebo dokonce nikdo a já to budu muset odpískat.“

Místo toho se přihlásilo šestadvacet účastníků.

„Přeci jen dáváte cizím lidem svoji adresu a to může být odstrašující,“ připomíná Naomi. „A mě to hrozně potěšilo. Byla v tom spousta času, obav, očekávání… Ale nakonec vlastně vše dopadlo téměř perfektně a jsem za to strašně ráda.“

Pozitivní reakce na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Přišlo nám mnoho soviček, něco se objevilo i veřejně na EB,“ vzpomíná Aimi. „Dívám se na akci pozitivně. Mile nás překvapil zájem o akci i nadšení, s jakým do toho všichni šli, i jejich reakce na dárky.“

Naomi to vidí podobně.

„Ohlasy byly, a byly báječné. Lidi si to chválili, měli strašnou radost a to je to, co udělalo radost mě.“

A právě tady se ukazuje, proč měl celý nápad smysl.

„Nikdo se nezdráhal překročit rozpočet,“ pokračuje Naomi. „Lidi do toho šli po hlavě sami od sebe a mě se to vážně dotklo u srdce. Dárečky byly různé a myslím, že žádný nešlápl vedle.“

A co Ježíšek číslo dvě?

Na závěr samozřejmě nemohla chybět otázka, která mě zajímala asi nejvíc.

Bude pokračování?

Na definitivní odpověď si zatím budeme muset počkat.

„Ještě nepadlo definitivní rozhodnutí, zda bude Ježíšek i příští rok,“ přiznává Aimi. „Ale akce měla úspěch a myslím, že ji můžeme zopakovat.“

Jedno opatření už ale mají organizátorky v hlavě.

„Pokud někdo dárek nepošle, už se nebude moci přihlásit,“ dodává Aimi.

Aimi sama navíc zjistila, že podobné akce mají jednu drobnou nevýhodu. Člověk se do nich může nebezpečně vcítit.

„Nakonec jsem koupila dárek více lidem z EB, se kterými se bavím, jen tak, abych jim udělala radost. Takže se mi celá akce nakonec docela prodražila,“ směje se. „Ale ta radost za to stála.“